Články a témata
Hračky—Nástroje dítěte
Používání nástrojů je jedním z charakteristických znaků našeho lidství. Rozvíjením a používáním nástrojů – páky, kladiva, sekery, počítače – se nám podařilo vylepšit naše schopnosti. Pozorování nám napovídají, že i někteří další primáti používají věci podobné nástrojům, aby dosáhli svého cíle. Například šimpanzi strkají stébla trávy do termitiště a pomocí nich získávají svačinku. Toto stéblo je nástrojem v každém smyslu tohoto slova, protože bez něj by šimpanzi nikdy na termity nedosáhli. Ale lidé vyprodukovali o mnoho sofistikovanější nástroje. Kromě toho naši předkové a my jsme vytvořili většinu z nich a nevyužili jsme jednoduše výhodu stébla nebo klacku, který ležel na zemi.

Dokázali jsme použít nástroje díky skvělému orgánu, lidské ruce. Ve skvělé knize, která se jmenuje jednoduše, Ruka, podává neurolog Frank Wilson silný argument pro význam ruky ve vývoji lidstva. Ta pozoruhodná konstrukce, které si moc nevšímáme kromě okamžiků, kdy je zraněná, je stejně důležitou součástí našeho lidství jako samotný mozek. Naše schopnost vytočit palec a schopnost dotknout se palce ukazováčku a pevně tak stisknout malé předměty nás posouvá z dosahu ostatních primátů. Wilson naznačuje, že snad ta nejlepší věc, kterou mohou rodiče a učitelé udělat pro usnadnění učení u dětí je „začít u rukou“'

Aby se ukázala důležitost takového doporučení vše, co musíme udělat, je pozorně pozorovat dítě. Ruce se začínají pohybovat již velmi brzy a v okamžiku, kdy jsou toho děti schopné, začínají chytat, držet, třást věcmi, podávat si je z ruky do ruky, nebo vyhazovat věci, které jsou v dosahu. Nejranějších pohybů dosáhne ruko skoro sama, ale brzy se jakoby náhodné pohyby koordinují s pohyby očí, které se zase začínají koordinovat se zvuky a dotyky různých povrchů. Ruka sama je nástroj, který pomáhá rozvíjet mozek. Ruka hraje důležitou roli v koordinaci těchto pocitů a pohybů a vynucuje si vytváření spojení v jednotlivých částech mozku. Ale ruka sama potřebuje nástroje.

Naštěstí malé dítě nemusí procházet procesem vytváření a vyrábění svých vlastních nástrojů. Už celá staletí milující rodiče uspokojují potřebu rukou něco držet a manipulovat s tím a za tu dobu vytvořili širokou škálu předmětu, které jsou schopny tuto potřebu uspokojit. Tyto předměty nazýváme hračky. Ačkoli se může zdát, že hračky jsou důležitější pro trochu starší děti, žádná jiná skupina dětí než nemluvňata není na hračkách tak závislá ve smyslu nacházení nástrojů.

A jaký druh „nástrojů“ potřebují ruce nemluvňat? Známe nejméně pět vlastností, které by měl mít každý nástroj-hračka, který dáte svému dítěti.:

(1) Bezpečná. Bez jediného slova je jasné, že hračky musí být bezpečné—nesmí být tak malé, aby je dítě mohlo spolknout a dusit se, nesmí být vyrobeny z toxického materiálu, nesmí se roztříštit, když spadnou a rozbijí se. Zodpovědní výrobci hraček věnují zvýšenou pozornost bezpečnosti, ale stejně to musíte mít na mysli, když vybíráte hračku pro své dítě.

(2) Manipulovatelná. Hračky pro malé děti by se měly skládat hlavně z předmětů, se kterými se dá manipulovat. Hračky (jako závěsné zvonkohry) na které se nemluvňata jen „dívají“ jsou důležité, ale hned jakmile začne být hračka něco, s čím se dá něco dělat, nabývá prvořadé důležitosti. Děti se rodí s uchopovacím reflexem, který trvá až do období třetího měsíce života. V tomto období se děti dobrovolně dotýkají věcí. A u mnoha dětí v tomto věku se zdá, že chtějí pořád něco držet v ruce. V tomto období ještě děti neumějí dobře používat prsty, takže nejlepší hračka pro toto období je něco, co se dá držet jednoduchým pohybem prstů proti dlani. Pokud už dosáhne tohoto uchopení, dítě se na hračku dívá, třese s ní, dává si jí do pusy a využívá celý repertoár svých pohybů. Asi po osmi až devíti měsících dokáže díte pohnout palcem tak, že se palec setká s ukazováčkem a dítě tak může ovládat mnoho dalších hraček (jako jsou kostky, kroužky a tak dále).

(3) zaujme více smyslů. Tuto vlastnost má snad každá hračka pokud se zastavíme jen u jednoho významu tohoto slova. Pokud může dítě hračku držet (motorika), může se na ní také dívat (zrak). Nebo nakládání s hračkou, jako je třesení s chřestítkem, vyprodukuje zvuk (sluch). Ale každá z těchto oblastí pokrývá velkou škálu – zvuk může být hlasitý nebo tichý, může ladit nebo může být ostrý; vizuální stimuly se mohou lišit tvarem, barvou nebo povrchem. Popřemýšlejte nad tím, kolik různých smyslových vlastností každá hračka má.

(4) Reagující. Každá hračka-nástroj by měla dělat něco když s ní dítě něco udělá – vyprodukovat zvuk (jako chřestítko), kutálet se, když jí pustíte na zem, pohybovat se, když jí postrčíte. Reagující hračky dávají dítěti pocit síly a úspěchu, protože to, co udělalo mělo nějaký efekt. Rozvoj by měl obsahovat takovéto pocity.

(5) Uklidňující. Měkká plyšová a jemně teplá hračka je také nástroj. Pomáhá dítěti najít pohodlí, když jeho potřeby nejsou ihned naplněny, když se zdá, že něco vytváří pocit úzkosti a strachu. A toto je nástroj, který my všichni v životě potřebujeme.
Přemýšlejte o těchto vlastnostech, když nakupujete hračky pro své děti. Můžete vybírat z mnoha krásných a vzrušujících hraček. Nenakupujete pouze něco, čím se vaše dítě zabaví, když děláte něco jiného, poskytujete také nástroje životně důležité pro rozvoj svého dítěte..