Pokud je dnes úterý tak Maggie musí na gymnastiku. „Mami, dneska mám hodinu tance. Kde mám boty?“ ptá se Maggie každý čtvrtek.

Čtyřletá Maggie navštěvuje od pondělí do pátku od 7:30 do 16:00 dětské pečovatelské centrum. V pondělí jí dopraví autobus do centra YWCA, kde zůstává až do 17:30, protože její maminka má schůzi a nemůže ji vyzvednout ve čtyři hodiny podle smlouvy. Maminka chodí pozdě z práce také ve čtvrtek a proto Maggie chodí domů se svou kamarádkou Caitlin, a maminka ji vyzvedává u Caitlin doma v 18:00. Každý pátek si jí bere tatínek a Maggie tráví víkendy s ním, svou nevlastní maminkou a nevlastní bratrem.

Myslíte, že přeháním? Tak si popovídejte s maminkami pár čtyřletých dětí. A nejen děti maminek, které pracují mimo domov, potřebují rozvrh hodin pro malé děti. Ve skutečnosti je denní rozvrh dětí, jejichž maminky sice nepracují mimo domov ale pracují jako dobrovolnice, často ještě plnější a chaotičtější.

Před pár lety napsal psycholog David Elkind významnou a inspirující knihu, Dítě ve spěchu. ve své knize ostře odsoudil pokusy nechat děti „proběhnout“ raným dětstvím a nechat je získat vzdělání, které není úměrné jejich věku. Argumentuje, že takový spěch vyústí v to, že jsou děti stresované a po čase se stejně bouří proti celém systému vzdělávání. Jsem přesvědčen, že podobný problém existuje i u dětí v moderním světě, jež jsou přeúkolovány a mají jen málo času lenošit. Nikdo to ještě neformuloval jako princip vývoje, ale já jsem přesvědčen, že pro celistvý vývoj je potřeba také určitého množství lelkování. (Moje děti by pravděpodobně řekly, že mě to nikdy neslyšely říct.)

Při pohledu na realitu tohoto světa vůbec není lehké tuhle situaci napravit. Maminka Maggie nemá manžela nebo někoho, s kým by si mohla rozdělit úkoly při vyzvedávání dcery a musí zajistit to, aby byla Maggie v bezpečí zatímco ona je v práci. Pokud by nepracovala, obě by byly na podpoře. Dětské centrum kam chodí Maggie nedovoluje dětem zůstávat více jak osm a půl hodiny, takže maminka musí najít Maggie ještě další aktivity jako je gymnastika a tanec, které pokryjí čas, který musí strávit v práci.

Existují nějaká řešení? Nejsem si jistý, jestli existuje nějaké jednoduché řešení. Žijeme ve světě, který se pohybuje rychlostí rychlého přetáčení na videopřehrávači a nemůžeme přetáčet nazpět nebo zmáčknout tlačítko Pause. Problémy popsané v knize Dítě ve spěchu se do určité míry dají napravit tím, že se přitáhne pozornost k této situaci a rodiče se dají přemluvit k tomu, aby více odpočívali a trávili čas s dětmi. Na druhou stranu nebude jednoduché vyřešit situaci přeúkolovaného dítěte. Maggiině mamince se prostě nedá říci: „Vaše malá dcera potřebuje více volného času jen na hry a relaxaci.“ Odpověď od milující matky by mohla znít: „Kde? Jak?“ Moderní způsob života prostě není slučitelný s rodinným způsobem života, který je plný volného času a neobsahuje žádné rozvrhy. Naše společnost ani není schopná se s takovým způsobem života vypořádat. Možná se jen naše děti musí této skutečnosti přizpůsobit.

Pokud jsou nějaké odpovědi, dají se najít mezi třemi prostředími: svět péče o dítě, svět businesu, a svět rodiny.

Řešení péče. Centra, která se starají o děti, byla původně vytvořena, aby flexibilně splňovaly potřeby matek a chránily děti. Tato centra už za léta činnosti svou flexibilitu ztratila. Ale centra, která pojmou od 30 do 200 dětí, nejsou jedinou alternativou. Matky, jejichž práce vyžaduje neustálé změny plánů, by mohly vyzkoušet dětská rodinná centra, což jsou malé prostory, kde se jedna žena stará pouze o několik dětí a tudíž je schopná se více přizpůsobit změnám rozvrhu rodičů.

Podle mého názoru je ještě lepším řešením připojit dětská centra k základním školám a zvolit pro takovou službu příhodnější jméno – vzdělávací a pečovatelská služba – což vyjadřuje, že proces učení ale také péče a ochrana jsou důležitou součástí této služby. Takováto větší centra také mohou lépe pořádat hodiny gymnastiky, tance, malování přímo v prostorách školy a tak rodičům ulehčit kolikrát složité převážení dětí z jednoho místa na druhé. Taková centra by mohla být natolik veliká, že by mohly nabídnout také odpočívárnu pro děti, které si rodiče mohou vyzvednout až pozdě odpoledne nebo večer!

Řešení obchodní. Existuje mnoho zájmových skupin, které bojují o to, aby si větší i menší korporace více všímaly dětí zaměstnanců. Největší zájem je o volnou pracovní dobu pro matky malých dětí. Ačkoli Amerika již prošla určitým vývojem, stále zaostává za ostatními zeměmi (jako například Francie) ve snaze dosáhnout tohoto cíle ve větším měřítku. Mnoho podniků již nabízí péči o děti přímo ve svých prostorách nebo pomáhají dotovat péči o děti poskytovanou soukromými společnostmi. Zvýšená nabídka takových služeb blízko míst, kde matky malých dětí pracují, pomůže snížit potřebu tolik převážet děti z jednoho místa na druhé a dělit jim jejich čas do rozvrhů.

Rodinná řešení. Rodina také musí pomoci. Když se Maggie a její maminka vrátí domů, maminka touží po tom shodit boty a podívat se třeba na večerní zprávy. Maggie chce večeři – nebo se dívat na televizi až do večera. Je jistá naděje, že se jim podaří najít nějaký rozumný kompromis: Maggie se možná bude moci dívat půl hodiny na televizi a potom si půjde hrát dokud maminka neudělá večeři. (Tady jsem velkorysý a půl hodiny televize počítám jako čas na lelkování a odpočinek, ale pokud se ten čas zvýší na hodinu, systém už nebude pracovat dobře a televize se může jednoduše stát jen další položkou v zaplněném rozvrhu.)

Maggie potřebuje trochu času na to jen tak si hrát – popovídat si s panenkami, podívat se do knížky, ležet na posteli a zpívat si a tak podobně. Potřebuje čas na to, aby na chvíli zapomněla na to, co je za den či kolik je hodin. To kolik je hodin jí ve správný čas řekne její žaludek!

Doufejme, že tyto zdroje sloučí snahy o to, aby se snížil tlak na přeúkolované děti, protože pokud se tak nestane, můžeme čekat, že budeme objevovat známky stresu u stále mladších dětí.