Příliš často podceňují rodiče malých dětí vliv, který mají na své děti jen díky tomu, že na ně mluví. Disciplína určitě pomáhá naučit děti dobrému chování stejně tak, jako pomáhá dobré vedení dětí. Ale je důležité vědět, že dítě, které miluje své rodiče a prarodiče, chce ve svém světě dospělé potěšit.

Jsou určité momenty, kdy děti potřebují vědět, že jejich chování působí problémy – jinými slovy, že je nesnesitelné, pohoršlivé, nebezpečné a otravné. Když je dětem mezi dvěma a třemi lety nemůžeme čekat, že opravdu vědí jaký má jejich chování dopad na ostatní. Děti potřebují dostat od svých blízkých nějakou zpětnou vazbu. Zpětnou vazbou myslím informaci. Vysvětlím to takhle: když se díváme do zrcadla dostáváme informaci o tom, jak vypadáme. Dostáváme zpětnou vazbu o tom, jestli naše vlasy potřebují učesat nebo je potřeba narovnat vázanku. Naneštěstí neexistuje žádné zrcadlo, které by dětem ukázalo jejich chování. Jejich jediná šance jak se naučit jak jejich chování ovlivňuje ostatní je, že jim to dospělí v jejich světě ukážou. Nabídnu jeden příklad toho, co myslím. Řekněme, že máte pětiletou dceru nebo vnučku. A řekněme, že i když vás má velmi ráda, poslední dobou je panovačná, ukňouraná a netrpělivá vůči dospělým, když ihned neudělají to, co by chtěla. Tohle je dobrý příklad, protože mnoho pětiletých dětí se chová právě takhle. Pokud už to rodiče nemohou vystát, přišel čas navázat s dítětem kontakt a mluvit s ním.

Navrhuji, aby jste se nejdřív k dítěti nějak přiblížili. Můžete dokonce začít s obětím nebo dítě držet za ruku. Potom mu řekněte jak moc ho máte rádi. Potom jemně přejděte k tomu, že chcete mluvit o něčem, co vás trápí. Můžete třeba začít nějak takhle: „Víš, v poslední době jsi nějaká panovačná. Rozzlobíš se, když ode mě hned nedostaneš to, co chceš. Nelíbí se mi, když jsi panovačná a začneš kňourat a plakat protože hned nedělám to, co ty chceš nebo protože nevím, co chceš. Od teď chci, abys se mnou mluvila hezky, když se cítíš otrávená nebo máš nějaký problém. Dobře? Už žádná panovačnost a kňourání. A teď se pojďme nějak pobavit.“

Velmi často na takovýto přístup děti zareagují, ale to neznamená, že nebudou potřebovat malou připomínku v dalších dnech. O téhle věci musíte s holčičkou vždy mluvit, když se chová dobře. To znamená mluvit s ní, když zrovna nemá svou panovačnou náladu a nekňourá.

Další příklad poskytování zpětné vazby souvisí s dalším problémem malých dětí, které neumí říct „Děkuji“ a projevit vděčnost, když dostanou nějaký dárek. Znám mnoho prarodičů, kteří nadšeně pošlou svým vnoučatům dárek a ty se jim ani neozvou. Ve věku pěti let by mělo být dítě schopné vytočit číslo a, s přispěním mámy nebo táty, poděkovat za dárek. Ti, kteří dávají dárky chtějí často slyšet, že se dárek líbí a že dítě z něj mělo radost. Pokud vaše dítě odmítá vyjádřit v takovýchto situacích vděčnost, můžete zkusit tento návrh. Opět začněte pohlazením a vyjádřením lásky. Potom přimějte dítě mluvit o dárku, který dostalo, nebo pokud jste prarodič, přimějte ho mluvit o dárku, který jste mu dali. Vysvětlete mu, že lidé, kteří dávají dárek, rádi slyší o tom, že se dárek líbí. Poté můžete sehrát malou scénku zaměřenou na telefonní hovor s dárcem. Pokud máte mobilní telefon nebo dva telefonní přístroje, můžete „skutečně“ telefonovat a udělat telefonní lekci zajímavější. Pokud nemáte dost telefonů předstírejte, že si voláte. Zápletka je ovšem tato: na začátku vaše dítě hraje toho, kdo dal dárek a vy hrajete dítě. Mluvte do telefonu tak, že jste byli dárkem překvapeni a moc si ho užíváte. Poté si vyměňte role, aby dítě volalo a poděkovalo. Touto hrou ukážete vašemu dítěti důležitost vděčnosti tomu, kdo pro něj něco hezkého udělal..

Zpětná vazba je velmi důležitá pro další socializaci dítěte. Je pravda, že děti občas potřebují trest. A je pravda, že někdy potřebují pokárat. A někdy se musíme vypořádat s těžkým chováním dítěte třeba tím, že ignorujeme jeho záchvat zuřivosti. Ale je spousta okamžiků, kdy milá slova ve správný okamžik pomohou děti naučit jak zlepšit jejich chování.