První na co rodiče myslí, když se rozhodnou pro rozvod, je, že nechtějí poškodit děti. Přestože rozvádějící se rodiče mají dobrá předsevzetí, často si nejsou vědomi toho, jak jejich chování během a po rozvodu může děti poškodit. Během let jsem vypozorovala 25 chyb, které rodiče dělají, když se rozvádějí. Jsou to chyby, které dětem opravdu ubližují. Abych pomohla rozvádějícím se rodičům, vytvořila jsem slib, který jim pomůže zůstat na správné cestě i během rozvodu. Tento slib pomůže rozvádějícím se rodičům najít chyby, kterých se musí vyvarovat, pokud chtějí ochránit své děti:

„Jsem zodpovědný rodič. Mám rád své děti. Přestože se rozvádím je mojí zodpovědností upřednostnit potřeby mých dětí. Vím, že pro moje děti je nejlepší, když má kolem sebe oba rodiče a slibuji, že se vyhnu následujícím chybám a nepoškodím tak své děti.“

1. Nebudu využívat děti pro doručování vzkazů o penězích mezi mnou a mým bývalým partnerem. Problémy se penězi se mají zabývat dospělí a ne děti.
   
   
2. Nepřijdu pozdě, když budu vyzvedávat nebo vracet děti bez toho, že bych zdvořile dal dopředu vědět druhému rodiči.
   
   
3. Nebudu měnit rozvrh, který byl vytvořen pro to, abychom mohli být s dětmi. Pokud vyzvednu děti pozdě, nebudu natahovat čas, který s nimi strávím. Pokud se mi dítě vrátí později, nebudu o tento čas zkracovat další návštěvu.
   
   
4. Nebudu vymýšlet pro děti atraktivní zábavu v době, kdy si je má vyzvednout druhý rodič, nezpůsobím pak vědomě to, že s ním nechtějí jít.
   
   
5. Nevynechám bývalého partnera ze školních aktivit: oba rodiče by se měli podílet na vzdělávání dítěte.
   
   
6. Nebudu dětem plánovat aktivity, které by zasahovaly do času určeného pro druhého rodiče. Rekreační aktivity jsou důležité, ale čas strávený s rodiči by měl mít prioritu.
   
   
7. Nebudu před dětmi dělat problémy kvůli nezaplaceným účtům. Stejně jako peníze jsou účty věc, se kterou se mají vypořádat dospělí a to buď mezi sebou nebo s pomocí právníků.
   
   
8. Nebudu říkat dětem o soudech a tahanicích s bývalým partnerem. Není žádný rozumný důvod konfrontovat děti s problémy, které nemohou vyřešit.
   
   
9. Nebudu měnit jméno dítěte. Pokud mám problém s jménem dítěte protože mi připomíná bývalého partnera, vyhledám profesionální pomoc.
   
   
10. Nebudu používat oblečení dítěte, jeho školní potřeby nebo hračky jako způsob jak dělat těžkosti druhému rodiči. Budu se snažit dohodnout se s druhým rodičem o tom, co si dítě potřebuje vzít sebou na návštěvu.
    
    
11. nenechám všechnu dopravu dětí na druhém rodiči. Uvědomuji si, že tím, že s rozdělujeme dopravu dětí, dovoluji dítěti být s druhým rodičem.
    
    
12. Dovolím druhému rodiči být s dětmi, když jsou nemocné. Zeptám se sama sebe:“Jsou děti opravdu tak nemocné, že nemůžou být s druhým rodičem?“. Pokud je odpověď ano, budu e snažit zjistit, jestli je druhý rodič schopen navštívit děti u mě, či s nimi může mluvit po telefonu.
    
    
13. Nebudu očekávat, že druhý rodič bude vychovávat děti přesně tak, jak si to já představuji. Uvědomím si, že jsou mezi námi rozdíly i jako mezi rodiči a že každý rodič má právo vychovávat děti svým vlastním způsobem…tatínek má svá pravidla a maminka má také svá.
    
    
14. Nebudu se vměšovat do života rodiny mého bývalého partnera. Jeden telefonát denně se dá akceptovat a dá se i doporučit, zatímco několik telefonátů denně ruší život rodiny druhého rodiče.
    
    
15. Nebudu před druhým rodičem zadržovat informace o dětech. Je potřeba předat druhému rodiči informace o školním prospěchu, vysvědčeních, zdraví, nehodách a náladách dítěte, takže děti mají pocit spojitosti, když přecházejí od jednoho rodiče k druhému.
    
    
16. Nebudu před dětmi mluvit špatně o druhém rodiči. Neznamená to, že budu dětem lhát, ale vynasnažím se, aby děti dospěly ke svému vlastnímu názoru. Budu se snažit používat vyvážené výroky, když si děti stěžují na druhého rodiče. Například „Nejsem si jistá, proč to tvůj otec udělal“, „Proč neřekneš mámě, že tě rozplakala?“, „Neviním tě z toho, že jsi rozrušený“, „Je potřeba, abys to vyřešil s tátou“, nebo „ Myslím, že maminka teď prožívá těžké období.“.
    
    
17. Nebudu souhlasit s plánem na sdílení dětí v němž je úloha jednoho rodiče redukována na pouhého návštěvníka. Vím, že když někdo chce být dobrý rodič, potřebuje s dítětem strávit určitý čas. Rodiče potřebují čas na péči i hádky s dětmi ne se jen občas stavit na zmrzlinu nebo film. Rodič potřebuje čas na to, aby dítě koupal, nakrmil ho, pomohl mu s úkoly, vzal ho k doktorovi, četl pohádky a dělal všechny ty skvělé věci, které mají děti rády.
    
    
18. Nevynechám příležitost vidět děti jen kvůli tomu, že si myslím, že má návštěva by pomohla druhému rodiči. Vezmu si děti i v takové situaci, kdy to druhému rodiči pomůže, protože nejdůležitější je čas strávený s dětmi.
    
    
19. Nebudu odrazovat děti od toho, aby volaly druhému z rodičů v čase, kdy jsou se mnou. Jeden telefonát denně mámě nebo tátovi se dá tolerovat.
    
    
20. Nebudu před dětmi znevažovat hodnoty nebo činnosti, které jsou druhému z rodičů drahé. Pomůže následující věta: „Nesouhlasím s tvým tátou (tvou mámou), ale když jsi s ním (ní) platí jeho (její) pravidla.“
    
    
21. Nebudu před dětmi tajit telefonní vzkazy. Řeknu dětem, kdy druhý z rodičů volal a předám jim všechny vzkazy.
    
    
22. vyhnu se hraní her, které vyvyšují jednoho z rodičů. Nebudu se snažit vyřídit druhého z rodičů pro to, abych ho před dětmi postavil (a) do špatného světla. Budu se snažit spolupracovat s druhým rodičem na přípravě svátků a narozenin dětí.
    
    
23. Nebudu říkat dětem, že nemají mít rády nového partnera druhého z rodičů. Navíc jim nebudu říkat, že mají vyhýbat nazývání svého nevlastního rodiče tátou či mámou. Udělám to, protože vám, že děti děti se vyrovnávají s rozvodem, když se cítí blízko svým nevlastním rodičům.
    
    
24. Nebudu dětem dávat dárky, které si nebudou moci vzít sebou. Děti by si měly být schopny vzít dárky do domova kteréhokoliv z rodičů.
    
    
25. Nebudu rychle a nedočkavě přijímat negativní věci, které mi děti řeknou o druhém z rodičů a budu opatrný v odpovědích na to, co mi děti říkají. Nebudu se tak chovat, protože vím, že děti rozvádějících se rodičů často hrají jednoho z rodičů proti druhému. Děti si stěžují na každého z rodičů a děti také často ví, že jejich rozvedení rodiče se nemají rádi. Proto se snaží získat si oblibu rodičů tím, že přinášejí kousky „špíny“ od jednoho k druhému. Dále nebudu chtít, aby mi dítě říkalo soukromé informace o druhém z rodičů.

Pokud rozvádějící se rodiče toto slíbí sobě a svým dětem, uvědomí si jaké chování by mohlo ublížit dětem a posléze pak třeba poškodit jejich život.