Články a témata
Školka v minulosti a dnes
Před pár lety napsal pán, který se jmenuje Robert Fulghum, útlou knížku okouzlujících esejů, která se jmenuje Všechno co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce . K autorovu překvapení a k překvapení všech ostatních se kniha stala bestsellerem. Pár z těch dovedností, které vyjmenoval byly: O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci tam, kde jsi je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni promiň. Před jídlem si umyj ruce. Splachuj. Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj. Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. Zvláště mám rád to o „učení“:

“Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj” (strana 6-7).

A pokračuje: “Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život” (Strana 7).

Protože tak tleskám moudrosti v těchto malých kázáních, často jsem je citoval, když jsem psal nebo mluvil o správných učebních plánech pro mateřské školky, a přidával do jakýchkoliv doporučení týkajících se získávání učebních dovedností. Jsem přesvědčen, že jakýkoliv rodič a profesionál zabývající se předškolní výchovou chce, aby se děti naučily v mateřské škole právě toto – a aby celý život dokazovaly to, že se tato pravidla naučily dobře. Jsem přesvědčen, že si to přejí stejně vřele jako to, aby se děti naučily číst nebo počítat.

Tak proč odpovídat na tři otázky, které jsem na téhle stránce dostal od rodičů:
  • “Moje dcera jde na podzim do školky a neumí celou abecedu. Bylo mi řečeno, že pokud neumí abecedu, půjde do třídy pro pomalejší děti. Pomoc!”

  • “Proč můj syn nečte? Zná abecedu a umí počítat do sta, ale nemůžeme ho přimět k tomu, aby četl. Bojím se, že bude pozadu za ostatními dětmi když jde na podzim do školky.”

  • “Platím hodně peněz za dobrou péči o mou dceru, ale oni si s ní celý den jen hrají a vůbec jí nic neučí. Jak by se dal sehnat učitel, který by mou dceru naučil písmenka a čísla?”
Došli jsem dlouhou cestu od koláčků a mléka a držení se za ruce, že? A možná jsme to měli udělat. Patřím do generace pionýrů vzdělávání, kteří pomáhali ve Spojených státech vybudovat povědomí o tom, že ne všechny děti šly do školy (školky nebo na první stupeň) skutečně připravené ke čtení. Zdůrazňovali jsme význam toho, aby se dohlédlo na to, že tyto děti – obyčejně děti chudých a nevzdělaných rodičů – získaly v raném dětství takové zkušenosti, které jim pomohou získat co nejvíce z oficiálního vzdělání. Tyto první pokusy vedly k tomu, že po celém světě byly vytvořeny programy, které pomáhají zajistit pevné základy pro vzdělávání tím, že zvyšují a obohacují snahu rodičů. Nejznámější z těchto programů je Head Start. V době, kdy jsme tento program zakládali, někteří z nás si soukromě říkali že “Even Start” (Stejný začátek) nebo “Equal Start” (Rovný začátek) by byly lepšími jmény, protože t bylo přesně to, proč byl tento program vytvořen – zajistit rovnější podmínky na začátku školní docházky pro děti, které nevyrůstaly v prostředí bohatém na slova nebo neměly podmínky pro rozvoj představivosti a kreativity.

V době mezi založením programů jako Head Start a dneškem se zvedla mocná vlna víry v to, co je toho možné dosáhnout dobrým programem určeným malým dětem. V podstatě každá národní komise, která zkoumala sociální problémy (od chudoby a užívání drog až k reformě sociálního zabezpečení) a navrhovala řešení, podporovala myšlenku zvýšeného přístupu ke vzdělání už v raném dětství. Ty komise poznaly, že rozdíly mezi jednotlivými subkulturami se nikdy nezmenší pokud naše děti nepřijdou do školy skutečně připravené na pokračování svého vzdělávání. Toho, aby se dosáhlo gramotnosti, což je celostátní úkol, nemůže být dosaženo bez silných školek. Následkem toho je školka (pětileté děti) standardní částí veřejného vzdělávání po celé zemi. Ve velkých městech jsou standardní součástí vzdělávání také školky pro menší děti od čtyř let. Bez pochyby to nebude dlouho trvat a budeme mít jesle, což si myslím bychom měli mít.

Pokud tento růst v dostupnosti vzdělávání v raném dětství je něco, pro co jsem pracoval celý svůj profesionální život, proč jsem tak znepokojen tou úzkostí vyjádřenou rodiči ve výše zmíněných dopisech? Asi proto, že si myslím, že se kyvadlo už dostalo příliš daleko a v předškolním vzdělávání se dává moc velký důraz na akademické dovednosti zatímco se ignoruje sociální a emocionální vývoj. Potřebujeme koláčky a mléko a držet se za ruce stejně tak jako potřebujeme akademické vzdělávání a učit se nová slova. Myslím si, že tyto obavy rodičů zrcadlí skutečnost, že ve Spojených státech – a možná všude – dáváme přednost náskoku před rovným začátkem. Takže nevědomky se začínáme dohadovat, že když se děti učí písmena a čísla v mateřské škole, jestli by nebylo lepší, kdyby se je naučily ještě před nástupem. Mojí odpovědí je hlasité Ne. Nečekáme od studentů medicíny, že budou ještě před nástupem do školy vědět vše o anatomii, fyziologii a farmakologii, ale očekáváme, že budou mít základy, které jim umožní naučit se všechny tyto věci během dalšího studia.

Pokusme se nebrat dětem všechny věci, které se naučí ve školce, abychom je tam mohli poslat s oznámením, že naše ratolest dokáže napsat své jméno a počítat do sta. Pošleme je tam s pocitem, že je někdo má rád , s dobrou výslovností a slovní zásobou, s tím, že jim někdo hodně krát četl a s pocitem, že jsou užitečné a šikovné. Díky tomu z nich potom abeceda a čísla vytrysknou jako voda valící se Niagarskými vodopády.