Všimli jste si někdy, co děti říkají, když chtějí prosadit svou? Skoro se zdá, že všechny děti navštěvují stejný kurz, který je učí jak přesvědčit rodiče, aby se podvolili jejich přáním. Níže je uvedeno sedm výroků, které děti používají při svých zdánlivě neúnavných pokusech manipulovat své rodiče. Podívejte se, jestli je náhodou neznáte – pokud ano, můžete se naučit několik dobrých způsobů jak na ně reagovat.

NECHCI!
Toto slovo je populární mezi dvou až tříletými dětmi. Příště až vám vaše dítě řekne, že něco nechce, odpovězte mu: „ Vím, že nechceš, ale stejně to uděláš.”

Například: „Vím, že se nechceš koupat, ale stejně se vykoupeš.”

Pokud odpovídáte tímto způsobem, uznáváte pocity dítěte, ale dáváte na vědomí, že vy velíte a víte, co je nejlepší.

NENÁVIDÍM TĚ!
Děti říkají rodičům, že je nenávidí, pokud rodiče zapomněli na něco, co chtěly děti dělat. Dobrý způsob odpovědi na „Nenávidím tě“ je přeformulovat to, co dítě řeklo, a vynechat slovo „nenávidět.”

Například: „Vím, že jsi rozzlobený, ale je to pravidlo. Nemůžeš jezdit na kole na silnici.”

Děti často používají to slovo začínající na „n“ když jsou otrávené nebo rozzlobené. Je pochopitelné, že nezkušení rodiče by byli zdrceni, kdyby na ně jejich dítě křičelo, že je nenávidí, ale zkuste si zapamatovat, že to tak vaše dítě nemyslí. Ve vzteku prostě děti jenom občas nedokáží najít ta správná slova popisující jejich pocity.

TO NENÍ FÉR!
Když se rodiče snaží být ke svým dětem fér je toto výrok, který je může rozhodit. Děti mají sklon používat tuto větu, když se snaží, aby jejich rodiče změnili rozhodnutí z „ne“ na „ano“. Tím, že obviní rodiče z nespravedlnosti, se je snaží dohnat k pocitu viny aby potom změnili pravidla.

Tak jaká bude vaše odpověď?

Co třeba takhle? „Je mi jedno, že to není fér.” Jako rodič musíte odsunout starosti o to, co je fér, a soustředit se na to, co se děje – například na neslušné chování vašeho dítěte. Pokud chcete, můžete si o spravedlnosti popovídat s dítětem později.

MÁŠ HO/JÍ RADĚJI!
Je to další z výroků, které mají zaútočit na rodičovský pocit viny. Tenhle výrok je, spolu s „To není fér“, účinný v tom, že zatáhne rodiče do protažené diskuse s dětmi – a to jen povzbudí dítě, aby vyzkoušelo autoritu rodičů. Příště až vás vaše dítě obviní z toho, že máte raději jeho sestru nebo bratra, řekněte mu: „Ty víš, že to není pravda.”

Například: „Ty víš, že to není pravda. Teď se sestře omluv a běž do svého pokoje.”

Pokud chcete problém protěžování jednoho z dětí prodiskutovat, můžete to udělat někdy v budoucnu.

TY MI NEVĚŘÍŠ!
Tohle je obvinění oblíbené mezi teenagery. Žívají tuto větu, k tomu, aby uvolnili ustanovená pravidla a omezení.

Jak na to reagovat? Zkuste to takhle: „Tobě věřím, ale nevěřím dnešnímu světu.”

Například: “Tobě věřím, ale nevěřím dnešnímu světu. Proto si nemyslím, že je pro tebe bezpečné, abys strávila v pátek večer tři hodiny procházením obchodního domu.”

NEMÁŠ PRÁVO MI PROHLEDÁVAT POKOJ!
Teenageři si myslí, že jejich pokoje jsou za hranicí dosahu dospělých a každý rodič, který do nich vstoupí, znesvěcuje svatou půdu. Mnoho rodičů tuhle myšlenku bere za svou, protože mnoho z nich si myslí, že udělali něco špatného, když jim toto jejich dítě řekne.

Obecně nemám žádný problém s tím, že dospívající děti touží po soukromí. Ale pokud si rodiče myslí, že jejich dítě například pije nebo bere drogy, mají právo se přesvědčit.

Pokud vás vaše dítě obviní z toho, že porušujete jeho práva, prostě odpovězte: „Budu respektovat tvoje soukromí pouze když si budu jistý/á, že neděláš nic špatného.”

Například: “Nebudu respektovat tvoje soukromí, když si budu myslet, že bereš drogy. Dokud si nebudu jistý/á, že je nebereš, čas od času se v tvém pokoji porozhlédnu.”

NEMŮŽEŠ MI ŘÍKAT, CO MÁM DĚLAT – NEJSI MŮJ SKUTEČNÝ RODIČ!
Nevlastní děti často použijí tento argument aby obešly autoritu dospělého, který je za ně zodpovědný. Dobrý způsob jak na to reagovat je říci: „Tohle je náš domov a očekávám, že když jsi tady, budeš se řídit našimi pravidly.\"

Například: „Tohle je náš domov a já očekávám, že se budeš řídit našimi pravidly. To znamená, že je čas vypnout televizi a jít do postele.”

Tím, že použijete tuto odpověď, odsunujete na stranu věc, která je v danou chvíli irelevantní - což je skutečnost, že nejste biologický rodič dítěte. Pokud chcete, můžete si o tomto problému popovídat někdy jindy až bude situace klidnější a dítě se nebude snažit prosadit svou.

V určitém okamžiku vašeho života odpálí děti vaším směrem jeden nebo více takových větiček. Budou se vracet jako neobehratelné hity a děti budou doufat, že vás zlomí a prosadí svou. Chtěl bych navrhnout, aby jste použili tento článek jako návod, když se vás vaše děti budou snažit zlomit.

Samozřejmě můžete použít slova, která jsou vám příjemnější. Jen mějte na mysli, že dítě říká to, co říká jen aby prosadilo svou. Soustřeďte se na problém a zapamatujte si, že vaše autorita není předmětem hovoru. Tímto způsobem k vám ta správná slova přijdou sama.