Jedním z nejzajímavějších a nejefektivnějších výukových modelů je takzvaný Projektový přístup. Historie této metody se datuje už k začátku 20. století, kdy došlo k rozšíření a asimilaci tezí „vzdělávání aktivitou“ velkého amerického pedagoga a filozofa Johna Deweyho. Tyto postoje a metody v současnosti nejúčinněji zastává (a vylepšuje) Dr. Lilian Katz z University of Illinois. Dr. Katz apeluje na učitele malých dětí, aby vyhradili významnou část vyučovacích hodin pro integrované vzdělávání založené na vlastních zájmech a pozorování a zkoumání dětí. Projekty umožňují dětem provádět vlastní průzkum předmětu osobního zájmu. Tématem projektu může být téměř cokoli, co má v životě dítěte nějaký význam – auta, letadla, nemocnice, hasiči, domácí mazlíčci atp. Projekty mohou trvat pouhý týden, nebo naopak několik týdnů či měsíců, podle toho, jak velký průběžný zájem o ně děti projevují. Projekty minimalizují potřebu formálního vzdělávání, protože slouží jako základna, na níž se nabaluje vzdělávání v oblasti jazyka a matematiky a kolem níž se rozvíjejí a dozrávají sociální dovednosti. Vlastně jde o první výzkumný projekt dítěte, o velké dobrodružství.

Projekty jsou vhodné pro domácí vzdělávání

Ačkoliv se většinou domníváme, že Projektový přístup patří především do skupiny vzdělávacích programů, je tato metoda stejně účinná i při domácím použití. Při práci ve skupině by možná dítě muselo obětovat některé své plány skupinové vůli ostatních dětí. Doma se mohou činnosti řídit vlastními zájmy a zálibami dítěte a mohou být tedy více přizpůsobeny jeho konkrétním potřebám.

Co je zapotřebí k dobrému projektu?

Dobrým projektem může být cokoli, co vyžaduje nějaké zkoumání a koordinaci nápadů a činností ze strany dítěte a z čeho se může stát opravdové dobrodružství. Ačkoliv je důležité, aby projekt odrážel některou ze zálib dítěte, může být nicméně iniciován a spuštěn rodiči. Rodiče mohou projekt zahájit tím, že zareagují na některý ze zájmů, jichž si u dítěte povšimli. Postupně mohou dítěti poskytovat stále více vůdčí roli, jak bude projekt nabírat konečnou podobu. Všeobecně se dá říct, že dobré projekty čerpají z více než jednoho zdroje informací – knih, výletů v terénu, rozhovorů atp. Nabízím několik tipů na projekty, které mohou být velmi efektivní pro děti ve věku zhruba tři až pět let.

Letní prázdniny. Tento projekt by Vaše dítě asi nenapadl, přinejmenším ne napoprvé. Přitom je pravděpodobné, že si jej bude chtít zopakovat a více využít vlastních myšlenek a nápadů. Zahajte projekt např. následovně, 'Udělejme si knížku o našem výletu k moři (babičce, do zábavního parku nebo kamkoli jinam). Tady jsou fotky, které jsme tehdy udělali. Dejme si je do knihy.' (Využívejte běžně dostupných alb umožňujících vkládání obrázků a fotografií do plastových obálek; tak lze uspořádání obrázků snadno změnit, pokud by dítě změnilo názor. Obzvláště se mi líbí malá alba, do nichž se vejdou pouze dvě fotografie na stránku, mezi něž lze vložit popisek.) Nechejte dítě, ať pro knihu vymyslí nějaký název a tento název vytiskněte a nalepte. Fotografie nejprve seřaďte a promluvte si o tom, co na nich je k vidění. Potom vyzvěte dítě, aby Vám 'nadiktovalo' několikařádkový komentář ke každé z fotografií. Tento komentář napište na papír nebo jej vytiskněte a vložte do knihy. Vzpomínky můžete osvěžit telefonátem s příbuznými. Rovněž lze doplnit informace o ptácích, zvířatech či mušlích na pláží. Po několika týdnech si s dítětem znovu přečtěte knížku před spaním. Zaručuji Vám, že o ni bude mít zájem. Nezapomeňte v knize uvést datum a věk dítěte. V pozdějších letech se k této 'knize' budete vracet a podivovat se 'Tak jsem doopravdy vypadal(a)?'

Sbírky. Děti milují sbírání věcí – tento zvyk se rodičům může velmi prodražit! (Pořád ještě mám doma velkou sbírku angličáků a náklaďáků svého syna. Nedávno jsem navštívila domov, kde měli vystaveny všechny plyšové hračky, které majitel kdy měl.) Zájem o sbírání může vyvolat zájem o mnoho souvisejících činností. Děti nemohou tyto podpůrné činnosti zahájit samy, protože je neznají – rodičovská iniciativa je zde mimořádně důležitá. Zastavme se například u dítěte, které se zajímá o silniční a stavební stroje. 'Výlet do terénu' je pro dítě zajímající se o stavební stroje příležitostí prohlédnout si stavbu. Pak je možné se vypravit do knihovny a získat podrobnější poznatky o konkrétních strojích viděných na stavbě. Dítě si tak utvoří kontext pro svůj zážitek. Z tohoto zájmu lze opět vytěžit ještě více pomocí alba či notesu. Pokud podporujete projekt tohoto druhu, zkuste odolat pokušení sami vybrat, co bude dítě sbírat – dinosaury, známky, mince, panenky Barbie atp. Nechejte dítě samo projevit své zájmy.

S rostoucím věkem by se dítě mělo stále více stávat 'hlavním výzkumníkem' a Vy pouhým 'výzkumným asistentem.' Ale určité studijní období, které pomáhá dát věci do pohybu a během nějž nabízíte své rady a návrhy možností dalšího postupu, je mimořádně užitečné.
]]>