V září roku 2003 vyslovilo grémium předních lékařů, vědců a pedagogů zneklidňující závěr o dnešních dětech:

Nikdy předtím, uvedli, neviděly USA víc dětí trpících citovými poruchami a poruchami chování.

Zjištění grémia byla podložena alarmujícími statistikami. Mezi nimi:

• Okolo 21 procent dětí ve věku od 9 do 17 let má rozpoznatelnou duševní poruchu nebo podobné sklony.
• 
  
  
• U jednoho ze čtyř mladistvých je riziko, že se stane neproduktivním dospělým jedincem.
• 
  
  
• Mezi studenty středních škol trpí osm procent klinickou depresí a 20 procent z nich zvažovalo v uplynulém roce sebevraždu.

Řada odborníků na dospívání se domnívá, že společnost sama je u kořene problému. Psycholog James Garbarino napsal na toto téma dvě knihy: Výchova dětí ve společensky toxickém prostředí a Rodiče v obležení . Podobnou knihou s ještě smutnějším názvem je práce Roberta Shawa Epidemie: Úpadek americké kultury a výsledná záplava neradostných, sobeckých dětí.

Pokud všechna tato sdělení o naší toxické společnosti - a ještě ke všemu týkající se našich dětí - vás přiměla utéct do úkrytu, měli byste vědět, že jsou i dobré zprávy:

dnešní rodiče nečelí nepřekonatelným obtížím v jejich úsilí vychovat houževnaté a zodpovědné děti. Ve skutečnosti následování rad, se kterými mělo zkušenosti několik generací - a nedávno byly znovu připomenuty dětskými odborníky v celé zemi - dělá divy.

Časný začátek
Začněme na začátku, když je vaše dítě ještě kojencem. Formování vazby k němu během prvního roku jeho života je kritické pro další rozvoj. Studie ukazují, že dětem prospívá, když jsou vychovávané v stabilním, bezpečném prostředí. Takže travte s vaším dítětem během prvních 12 měsíců života co nejvíce času, kolik můžete. Nenechávejte nemluvně v rukou chůvy, dokud jste důkladně nevyhodnotili kvalifikační předpoklady a schopnosti chůvy.

Pokud vaše dítě dáváte do centra denní péče, sledujte, jak se mu daří. Jak to můžete dělat, když tam nejste? V "Epidemii" Shaw předkládá následující varovné příznaky, že kojenec, batole nebo předškolák nedostává odpovídající péči:

• Vaše dítě odmítá pobývat s poskytovatelem péče o dítě - nejen občas, ale neustále. To naznačuje, že se necítí v tomto prostředí nebo s tímto pečovatelem dobře - nebo možná potřebuje trávit více času s vámi.
• 
  
  
• Osobnost vašeho dítěte se začíná zhoršovat. Stává se neodbytnější, mrzutější a méně ovladatelné. To svědčí o tom, že pečovatel může mít výchovný styl v rozporu s vaším vlastním stylem.
• 
  
  
• Pečovatel si často stěžuje na chování vašeho dítěte. To by mohlo znamenat, že pečovatel možná nemá rád vaše dítě, má nereálná očekávání nebo možná toho neví o dětech dost, aby o ně mohl pečovat.
• 
  
  
• Pečovatel vám hlásí, že dítě spí odpoledne déle nebo častěji než doma, což svědčí o tom, že nemá dostatek podnětů nebo že je ignorováno.

Zkontrolujte váš denní program
Přesuňme se nyní za uplynulá léta raného dětství, kdy už jsou děti dost staré na to, aby se podílely na mimoškolních aktivitách.

Spěcháte vy a vaše rodina od jednoho tréninku, vyučovací hodiny nebo cvičení k dalšímu? Pokud ano, nejste sami. Za posledních 20 let zatížili rodiče své děti různorodými aktivitami.

Abyste se zase zbavili poškolního spěchu, omezte mimoškolní aktivity na nejvíce dvě pro každé dítě. Nedovolte vašim dětem účastnit se ničeho, co se překrývá s časem večeře, který by měl být využit k příležitosti vzájemného působení celé rodiny. Krátce, vytvořte čas pro rodinu. Konečně, zaveďte omezení na sledování televize, hraní videoher, surfování na Internetu a jakékoli další rozptýlení, které vaše děti izoluje od vás.

Návrat k Bohu
Dalším doporučením je výchova vašich dětí ke smyslu pro duchovno a religiozitu. To pomáhá dětem uvědomit si význam života, uchovává je to ve spojení s humanitou. A co víc, děti se silným duchovním cítěním se s menší pravděpodobností cítí ztraceny a více inklinují k projevům laskavého a dobročinného chování vůči ostatním.

Není zajímavé, že současní dětští odborníci se vracejí ke stejným radám, které kázali jejich předchůdci před tolika lety jako protilék na negativní pokušení společnosti? Pracovala jsem s dětmi více než tři desetiletí a jsem nucena souhlasit: lze toho hodně získat návratem k základům, které jsme ztratili z dohledu v našich rušných, moderních životech.