Články a témata
Od mluvení ke čtení
Obcas slyšíme, že schopnost, která lidi odlišuje od zvírat, je naše schopnost mluvit. Je jisté, že artikulace a kombinace jednotlivých zvuku spolu s jejich porozumením je skvelá schopnost, ale mnoho zvírat také „mluví“ zpusobem, který jim dovolí jejich mozky. Pes komunikuje, když šteká na nekoho, koho nezná, nebo když vrcí a jiného psa. A stejne tak komunikuje kocka, když za vámi prijde a obvinuje vás pohledem, protože má prázdnou misku. Dá se prokázat i velmi primitivní forma ctení: napríklad bílá krysa se dokáže naucit zmácknout pácku pokud vidí kroužek a nezmácknout jí, když vidí ctverec.

Tak, kde je skutecná hranice mezi námi a zvíraty? Je v psaní. Lidé píší a uchovávají tak svou historii s dukladností, která se nevyrovná vyprávení (i když ani psaná historie nemusí být vždy presná a správná). Známe piktogramy (kresby lovecké scény na stene v jeskyni) už z období pred dvaceti tisíci lety. Komplikovanejší piktogramy (Egyptské hieroglyfy a cínská kaligrafie) byly vytvoreny už v období pred peti tisíci lety. Z toho se ale nemuže rovnat neznámému starovekému géniovi, který žil ve Fénicii asi tisíc let pred naším letopoctem. Toho poprvé napadlo, že by se dal použít „znak“ (znacka urcitého tvaru) aby zastoupil urcitý zvuk a že by se takové znaky daly formovat do všech slov, které muže lidský mozek vymyslet. Tenhle vynález, který se nazývá abeceda, se rozšíril celým starovekým svetem jako divoký stepní požár a výrazne urychlil proces spojování kultur rozdelených nejen místem ale také casem.

Ale proc venovat tolik slov psaní v clánku, který se zabývá ctením? Zkrátka, pokud máte tenhle kouzelný zpusob zaznamenávání myšlenek a událostí, musíte mít také lidi, kterí jsou schopni tyto myšlenky interpretovat – tedy, kterí jsou schopni císt. A v tech probehlých více než trech tisíciletích od doby. Kdy nám Fénicané dali tento cenný dar, se proces vzdelávání soustredil na pomoc detem a dospelým naucit se císt a potom obrátit ten proces a ucit se ctením. Ta první cást - naucit se císt – zacíná narozením a koncí nekdy ve tretí nebo ctvrté tríde a vyžaduje od nás hodne pomoci. Potom už se od dítete ocekává, že zvládne tu druhou cást - ucit se ctením – víceméne samo. Je zajímavé, že i pres propast ctyr tisíc let mezi fénickými a dnešními trídami a domovy, stále úplne presne nevíme jak to udelat. Žádnému jinému tématu nebyla venována taková pozornost jako procesu ucení detí a my stále nedokážeme ukázat na jeden prístup a ríci „Tohle je ono“

Príspevky z raného detství
To se nedá ríci o raném detství od narození do veku mezi peti a šesti lety. Víme presne, co je potreba udelat, abychom ulehcili ctení – ríkáme tomu pripravenost ke ctení. (Všimnete si, že v anglictine jsou ta slova hodne podobná read-ing (ctení) a read-iness (pripravenost)). A všimnete si, že jsem napsala „ulehcit ctení“, takže jenom tak nesedíme a necekáme až se pripravenost objeví. Pokud bychom to tak udelali, trestali bychom naše deti a snižovali bychom pravdepodobnost, že se budou zajímat o to jak císt a správne se to naucí. Abychom se dostali ze situace, že jen sedíme a cekáme až se objeví kouzelný signál, že je naše díte „pripraveno“ k tomu zacít císt, mnoho lidí používá termín „raná gramotnost“ aby mohli popsat nezbytné predpoklady pro ucení se ctení.

Vyjmenuji nekolik možností jak rozvinout ranou gramotnost, ale všechny nakonec vedou k jednomu zevšeobecnení: udelejte vše, co mužete, aby jste ulehcili jazykový rozvoj. Ctení je rec, která byla prevedena do vizuálního kódu a je težké takový kód rozluštit pokud neznáte slova, které reprezentuje. Príprava vašeho dítete ke ctení je jenom pokracováním procesu, kdy pomáháte díteti ucit se mluvit. Cesta gramotnosti zacíná u brebentení a pokracuje až ke ctení a mluvení je jednou zastávkou na téhle ceste. Pojdme si ukázat doporucení, která pomohou vašim detem dostat se od brebentení až k mluvení a podívejme se jak by se daly uplatnit na ceste od mluvení ke ctení. Tri doporucení vyjmenované v jednom z mých drívejších clánku na této stránce, který se jmenuje „Od brebentení k mluvení“ jsou reakce, predloha, a stimulace. Podívejme se nato, jak se aplikují v druhé cásti cesty.

Reakce. Když odpovídáme detem, když na nás mluví, je to duležitá cást cvicení gramotnosti. Obycejne se nemužeme dockat než naše díte zacne mluvit, ale když zacne, prejeme si, aby prestalo. Co všechny ty otázky zacínající na „Proc“, které dostáváme od své ctyrleté ratolesti! Už po páté otázce bychom nejradeji poslali díte hrát si. Ale je duležité na takové otázky odpovídat. Ne vždy na ne máme odpoved. Ve skutecnosti pomuže je vrátit zpet díteti: „A proc ty si myslíš, že to tak je?“ A potom, se bude tríleté díte pokoušet popsat složitý komplex pocitu. Pomáhejte s odpovedí a udelejte vše možné pro podporu takových pokusu. Poté je duležité najít knihu, která popisuje takové informace, události nebo pocity. Prectete z ní príbeh a mužete tím naznacit, že existují knihy, které se zabývají presne tím, co díte zajímá a že jednou bude schopné je císt. Jiný druh reakce je identifikace písmen a slov s obrázky, když behem ctení dostanete otázku typu: „Co to je?“. I bez takovéto otázky mužete cas od casu ukázat v textu, kde práve ctete.

Predloha. Pokud chcete, aby vaše díte cetlo a melo rádo ctení, musíte ukázat, že jste ctenári. Pokud vaše díte vidí, že pouze sledujete televizi, dostane tak vzkaz, že ctení pro vás není zas až tak duležité. A já verím tomu, že je duležité brát deti pravidelne do knihovny. Pokud vidí to množství knih, které se dají císt, pomáhá to pri predání zprávy: „Podívej,m co se ti nabízí, když se naucíš císt.“ A když už jste v knihovne, nezapomente si také vzít nejakou knihu pro sebe.

Stimulace. Vše, co deláte, když reagujete na své díte, je také stimulací. Slovní zásoba je zásadní cást pro to být pripraven ke ctení: težko mužete precíst slovo, které neznáte. Meli by jste casto svému díteti ríkat nová slova. “Tenhle kousek nábytku se jmenuje šatník. Není to zvláštní slovo pro pojmenování skríne?“ Takto totiž pouze nepredstavujete nové slovo, ale také ho prirovnáváte ke slovu, které je už díteti známé. Cas od casu se dítete zeptejte na význam slova, které jste použili. Spolecné výlety, spolecne sledované televizní programy, nákupy, práce v domácnosti – všechny tyto veci poskytují dostatek stimulace k ulehcení gramotnosti.

V posledním odstavci jsme použila urcité slovo. Nekterí z vás by se mohli divit, že jsem to slovo nepoužila již dríve—televize. A zde pridávám ješte další pocítace. Nemám nic proti televizi pro predškoláky (což už neplatí pro novorozence a batolata) v prípade, že se uvážlive dávkuje. Pro me to znamená: ne moc a s peclivou kontrolou rodicu. Urcite existují televizní programy, které detem pomáhají a deti si je užijí. Existuje výzkum, který ríká, že sledování Sezamové ulice pomáhá detem získat schopnosti potrebné k nabytí gramotnosti, ale úcinnost se ukazuje pouze u detí, které žijí v nedostatecne stimulujícím prostredí.