Tyto činnosti spojené s příjemnými chvílemi jsou určeny vám a vašemu velmi malému dítěti - zhruba od dvou až šesti měsíců. Možná si myslíte, že nemluvňata tohoto věku od vás nepotřebují nebo nevyžadují žádné zvláštní činnosti, ale to je vzdálené od skutečnosti. Od narození dítěte se toho v jeho životě děje hodně, ale věk okolo dvou až tří měsíců mu připadá, jako by se "probouzelo," je více pozorné a více se zajímá o své okolí a zvláště je naladěno na vás. Nahýbáte se do jeho postýlky, abyste mu vyměnila pleny nebo ji nakrmila a to ji vskutku vzrušuje. Dítě napřimuje svoje paže a nohy, hledí na vás bez ustání a možná se i směje a vydává zvuky. V tomto věku se většina dětí probouzí hladová a chce hned jíst. Pokud je vaše dítě také takové, nakrmte je před započetím činnosti spojené s příjemnými chvílemi. Pokud se ale raději rozhlíží okolo sebe a chce si hrát, než se nají, potom nejprve začněte s činnostmi spojenými s příjemnými chvílemi.

Rozsviťte v místnosti. Tato činnost je velmi jednoduchá. Držte dítě na rukou a běžte k vypínači světla. Je-li světlo zhasnuté, rozsviťte, je-li rozsvícené, zhasněte. Je naděje, že pokud to jeho poloha na vašich rukou dovolí, začne hledět na strop ke zdroji světla. Několikrát světlo zhasněte a pokaždé se jemně zeptejte: "Kde je světlo?, "Kam zmizelo?" Pokud nevypadá, že by si toho všimlo, podržte je tak, aby vidělo na vypínač a řekněte něco jako: "Podívej, znovu jsem rozsvítila." "A teď jsem zase zhasla."

Tyto drobné hry přinášejí řadu opakování. S velmi malým dítětem je to vhodné pokaždé po dobu dvou až tří minut. Když povyroste, vezměte jeho ručku do své a společně stiskněte vypínač. To samé udělejte v různých místnostech a nikdy nezapomeňte okomentovat, co děláte. "Podívej. Tohle je vypínač světla v kuchyni. Hlídáš světlo." Můžete to také, pokud chcete dělat s lampou. Avšak mě se vždycky zdálo, že to funguje lépe se světlem na stropě.

Můžeme mluvit? Ve věku okolo dvou až tří měsíců děti začnou vydávat spoustu zvuků. Nejčastěji je vydávají, když leží v postýlce, jsou vzhůru, ale nemají hlad. Jakmile dostanou hlad, jejich mumlání se změní v pláč určený k tomu, aby maminka rychle přiběhla.

Skvělým způsobem, jak toto vydávání hlasu, které je předstupněm skutečné řeči, podněcovat, je pokaždé, když dítě vydá zvuk, odpovídat podobně a navíc se usmát a hezky se zatvářit. Hra probíhá takto: dítě je vzhůru, ale ještě nechce jíst (pokud ano, počkejte s hraním až po jídle). Vyměnily jste mu pleny a dítě okolo sebe šťastně mlátí rukama a nohama. Najednou vydá nějaký neartikulovaný zvuk, "crl" nebo "etl" nebo něco podobného. Tvařte se šťastně, vzrušeně, štípněte je do tvářičky a řekněte něco hloupého, třeba: "Aha, ty by jsi chtěl nějaký etl, viď?" Dívejte se na ně, možná je pohlaďte a polaskejte, ale počkejte, až z něho vyjde další zvuk, než zase začnete mluvit. A nezapomínejte se smát. To je důležitá součást tohoto posilování. Co říkáte není důležité. Důležité je, že odpovídáte slovy na jeho první vydané zvuky.

Je naděje, že vaše dítě si bude chtít hrát dvě až tři minuty. Potom pravděpodobně náhle otočí hlavu na stranu a tím vám oznámí, že už je ze hry unavené. Nezkoušejte je nutit, aby s vámi pokračovalo. Pokaždé se řiďte podle něho, kdy má hra skončit. Pokud je nutíte, nikdy to nebude příjemná chvíle.