Články a témata
Od blábolení k mluvení
Rodiče jsou nadšení každým náznakem vývoje jejich potomka. „Podívej jak zvedá hlavičku!“ Viděla jsi jak drží chřestítko?“ Takovéto pokroky se nemusí zdát jako „velké kroky kupředu“, ale určitě jsou. A pokroky, které vyvolávají snad největší potěšení mezi rodiči, jsou ty, které dokazují, že se jejich dítě stává skutečným člověkem. Dítě produkuje zvuky, které by se mohly vytvarovat ve slova a být použity k hovoru. Žádná jiná činnost není tak napínavá a v žádné jiné činnosti se rodiče tak neangažují. Ačkoli se dítě narodí se schopností naučit se mluvit – a číst a psát – než se tenhle zázrak stane je potřeba hodně lásky a péče.

Nejranější ukázka téhle schopnosti je brebentění, které od dětí slyšíme již v období od dvou do tří měsíců od narození. Když jdete děťátko zvednout a pochovat, slyšíte nejrůznější „ahhh“ a „oooch“. Je dobré když zopakujete tento zvuk, nebo řeknete vyšším tónem něco jako: „Myslím, že je čas vstávat.“ Dítě začne kopat nebo se vzrušeně obracet a hlavně zopakuje svůj zvuk. Pokud nic neodpovíte, když dítě brebentí, a nebo se zamračíte, nebude brebentit tak často. Takže, absolutní nutnost pro rodiče, kteří chtějí usnadnit svým dětem cestu od brebentění ke knihám je reagovat. Je nádherné, že když reagujeme na své děti jako děti, ony reagují na nás. Díky tomuto procesu se vývoj řeči dítěte posouvá dopředu.

Vaše řeč nabízí mnohem víc než jen povzbuzení. Poskytuje také model zvuků, které se ozývají ve světě dítěte. Výzkumy provedené v období třiceti let na mnoha místech dokázaly, že děti ve věku do šesti měsíců dokáží rozlišovat všechny zvuky ve všech jazycích. Ale postupně tuto schopnost ztrácejí a neumí rozlišovat zvuky, které doma běžně neslyší. Takže vytváření vzorů je základní věc pro rodiče, kteří chtějí pomoci dětem vytvářet zvuky, které budou v jejich životě mnoho znamenat.

Třetí součástí je stimulace. Všechny děti brebentí a to dokonce i ty, které se narodí hluché. Ale bez odezvy na jejich pokusy a bez dobrých vzorů, od kterých by se dalo učit, děti s touto aktivitou přestávají. A když přestanou brebentit, přestávají také trénovat komplikované pohyby jazyka a rtů a také dalších částí našeho těla, které se později podílí na vytváření řeči. Navíc mají jejich mozky také méně možností vytvářet spojení potřebná k tomu, aby se zvuk spojil s informací. Ale nezáleží jak moc brebentí, stále mají před sebou ovládnutí techniky převádění zvuků na skutečná slova – skutečná slova, která se vztahují ke skutečným předmětům a skutečným událostem.

A zde je místo pro stimulaci. Rodiče by svým dětem, které se budou učit mluvit, měli označit předměty a zkušenosti . „Chtěl bys MLÉKO?“ ptá se maminka, zdůrazňuje slovo „mléko“ a ukazuje láhev mléka ještě před tím, než jí nabídne. „Podívej, TATÍNEK jde. ZAMÁVÁME mu,“ bere dítěti ruku a zamává. (Ve skutečnosti až zázračně efektivní způsob jak utišit plačící dítě je vzít ho do náručí, procházet se po domě nebo po bytě a pouze pojmenovávat obyčejné předměty: „Podívej to je ZEĎ; zdá se, že OKNO je studené; PŘEHOZY jsou měkké.“ Během této přechodné fáze od brebtání po slova je také dobré hrát nejrůznější slovní hry, protože dítěti dovolují během hry také něco skutečného dělat.

A nepřehlédněte také čtení jako důležitou techniku stimulace. Někteří lidé si myslí, že novorozenci jsou moc malí na to, aby rozuměli tomu, co se jim čte z knihy, ale pokud je to tak, určitě ještě novorozenci nečetli tu správnou knihu. Skvělé jsou jednoduché knížky s mnoha obrázky a pár slovy. Určitě vám v knihkupectví pomohou vybrat tu pravou. Můžete si také udělat svou vlastní obrázkovou knížku s pomocí obrázků z dovolené a několika jednoduchých slov. Do věku dvou let dítěte by měla být každotýdenní návštěva knihovny nutností pro všechny děti, jejichž rodičům skutečně záleží na jazykovém rozvoji jejich dítěte.

Na téhle cestě hodně pomáhají také hračky. Je to proto, že malé děti milují hračky a do činností s nimi se zapojují většinu času, kdy jsou vzhůru. Proto jsou jejich názvy důležitými slovy, která by se měla brzy zapojit do systému. Hovory s batolaty o hračkám vám poskytnou příležitost naučit děti slovesa, která děti zvládají hůře než podstatná jména. „PŘINES mi auto“ „DEJ panenku do postýlky.“ „Chceš JEZDIT na koníčkovi?“ Děti si potřebují slovesa označit úplně stejně jako podstatná jména.

Ani ty nejlepší plány nebudou úspěšné, pokud se nebudou odehrávat v atmosféře lásky a péče. Pokud se rozčílíte, že dítě během hry není schopno napodobit vaše pohyby, není to dobrá cesta. Občas jsou také jediná slova, která malé děti slyší, slova kritiky nebo povelů. Takový druh řeči nevede dítě k tomu, že by chtělo samo mluvit.

Existuje takový příběh o pruském králi Fridrichu Druhém. (Ten příběh může být vymyšlený, ale viděla jsem ho v mnoha knihách o dětském vývoji.). Král chtěl vědět jakým jazykem by děti mluvily, pokud by nikdy žádnou řeč neslyšely. Podle jeho teorie by mluvily hebrejsky, což je jazyk Starého Zákona. Aby svou teorii potvrdil, založil král nalezenec pro opuštěné děti. Ošetřovatelé dostali příkaz děti krmit a přebalovat, ale nesměli na ně za žádných okolností mluvit nebo mluvit spolu za přítomnosti dětí. Král odpověď na svojí otázku nikdy nedostal, protože všechny děti zemřely. Život neměl smysl bez lásky, doteků, úsměvu a her a slova neměla žádnou šanci.

Jako rodiče bychom neměli připustit takové podmínky sociální a lingvistické deprivace v životě našich dětí. Víme, že děti musí mít naší lásku a pozornost a ze jazyk, kterým budou v budoucnu mluvit, je jazyk, kterým my mluvíme teď. Jak se dětská řeč vyvíjí z brebentění ke skutečným slovům, pomůžeme dětem odpovídáním na jejich první pokusy, příklady správné řeči a poskytováním dostatečné stimulace pro jejich pokusy. Při těchto podmínkách bude poté těžké poznat, kdo z tohoto vývoje m větší potěšení – jestli děti nebo my.