Ruce pryč od mého děťátka... Prosím?
Tuhle situaci zažila snad každá novopečená máma: je krásný den a vy vyparádíte své děťátko na procházku parkem. Kočárek je připravený, přebalovací taška v pořádku a vy se ohromně těšíte, až vypadnete z domu. Ale brzy zjistíte, že se nemůžete pohnout ani o pár metrů, aniž by se někdo nerozplýval na vaším maličkým, nechválil jeho nádherná očička, rozkošný nosánek nebo roztomilý květovaný svetřík, co má na sobě. Na jednu stranu, koho by slova chvály od neznámých lidí nepotěšila?

Avšak kolorit situace se změní z příjemné, i když trochu časově náročné, na trochu znepokojivou. Dřív, než si vůbec stačíte uvědomit, co se děje, tak ta zdánlivě neškodná žena babičkovského vzezření natahuje ruce do kočárku a dotýká se dětské tvářičky nebo ručičky anebo, co je snad ještě horší, se mu chystá dát pusu! Možná se dokonce zeptá, zda si může miminko pochovat. Nechcete být nezdvořilá, ale taky nechcete, aby vaše maličké brali do náručí cizí lidé. Co si má nebohá matka počnout?

V první řadě odhoďte stranou pocit provinilosti, že chráníte své děťátko, i kdyby to mělo znamenat, že pár neznámých kolemjdoucích namíchnete. Novorozenci ještě nemají plně vyvinutý imunitní systém a běžné nachlazení nebo jiné infekce, které budou být pro dospělé jen trochu nepříjemné, mohou v dětském tělíčku nedělat hodně neplechy. Aspoň během prvních pár měsíců je moudré omezit styk vašeho děťátka s lidmi, které neznáte.

Jestli se vám při setkání s chamtivým dospělákem, nebo třeba i děckem, nedostává slov, nabízím vám pár osvědčených triků, jak zahnat obdivovatele, kteří to sice myslí dobře, ale představují pro miminko možné riziko.

Sveďte to na někoho jiného.

Řekněte: „Je mi líto, ale náš dětský lékař trvá na tom, aby se děťátka v tomto věku nedotýkal nikdo jiný než členové nejužší rodiny. Jeho imunitní systém ještě není úplně vyvinutý a pokud ho bude chovat hodně lidí, zvyšuje se riziko, že onemocní.“

Tohle docela zabírá, protože málokdo si dovolí zpochybňovat autoritu lékaře. A navíc je tu přidaná hodnota, že máte pravdu!

Vyjádřete obavu o jejich zdraví nebo ušní bubínky.

Řekněte: „Mrzí mě to, ale děťátko je hrozně nachlazené a má rýmu a byla bych nerada, kdybyste to od něj chytili. Dnes odpoledne jdeme k doktorovi.“ Anebo: „Být vámi, tak bych se jí nedotýkala. Kdykoliv se k němu přiblíží někdo jiný než já, začně hystericky řvát.“

Ať už jde o dobře míněnou lež či ne, rozhodně neuškodí. Většina neznámých lidí nebude chtít riskovat uřvanou scénu nebo ohrožovat vlastní zdraví jen kvůli tomu, aby se pomazlili s rozkošným miminkem.

Nezastavujte.

Pokud nechcete vymýšlet důvody nebo lidi nechat, aby namítli něco ve stylu „Ale jděte, určitě nic nechytnu, když si to děťátko jen na vteřinku pochovám!“, tak prostě jděte dál. Díky nešťastnému zahalekání „Omlouvám se, ale už teď máme zpoždění!“ bude vaše dítě v bezpečí, protože z něj bude pohyblivý terč.

Pokud se vám tohle stává často, tak proč se nepřipravit předem? Můžete na kočárek navléknout síťku proti hmyzu a potažmo proti nechtěným dotekům. Některé mámy se dokonce odhodlaly na boky svého kočárku pověsit cedulky „Prosím, nedotýkejte se mého dítěte“.

Anebo se držte naděje, že již brzy bude vaše dítě schopno vzít situaci do svých rukou a kdykoliv ho bude chtít nějaký kolemjdoucí pohladit nebo pochovat, protestovat hlasitým „Ne!“